Egyptské umění

- vyspělá civilizace, která se již v Neolitu (4. tis. př. n. l.) utvářela v povodí Nilu – příznivé klimatické podmínky (nazýváno jako oáza na zemi)

- v čele státu faraón – uctívali ho jako boha

- Egypt se odvíjí na rovnováze chaosu a řádu – rovnováhu měl zajišťovat faraón

- kult mrtvých – byl prostoupen celým životem Egypťanů, mumifikace – pro tělo a duši, duše na cestu dostala pohřební předměty a putuje k bohu Usir

- 3200 př. n. l. sjednocen Horní a Dolní Egypt – sjednotil panovník Menej – vzniklá říše existovala tři tisíciletí – Dolní Egypt vynikal v sadařství a Horní Egypt v obilí – spojením vytvořili dobré hospodářství

Stará říše – 2778 – 2260 př. n. l .

- první přechodné období 2260 – 2160 př. n. l.

Střední říše – 2160 – 1785 př. n. l .

- 2260 př. n. l. – krvelačná revoluce – Egypt rozdělen na tři říše – v umění se využíval levnější materiál

- jednotu obnovil panovník – Mentuhotep – rozšiřuje se počet božstev

- na konci stř. říše emigrační vlny – nové techniky ve výtvarném umění

- druhé přechodné období 1785 – 1580 př. n. l.

Nová říše – 1580 – 1085 př. n. l.

- počátky spojeny s 18. dynastií – Amenhotep I. (1580 – 1414)

- Luxor a Karnak – alej sfing s beraními hlavami, sloupy v Karnaku jsou 22 m vysoké  

- pozdní období 1085 – 333 př. n. l .

- Thutmos I. – dceru Hatšepsut – vzala si nevlastního bratra Thutmose II. – nad svým snem Thutmosem III. převzala poručnictví a vládla místo něho, zavedla mírnou politiku, nosila přilepené vousy a pánské oblečení

- Amenhotep IV. – manžel Nefertiti, v jeho době se začalo proměňovat umění, nejšťastnější období Nefertiti – vystoupila proti dřívějšímu uspořádání 

- Nefertiti si po jeho smrti vzala jeho syna

architektura:

- stavebním materiálem byl kámen, převládá architrávový systém a později využívali i klenby

vývoj hrobek:

1. mastaba – prvním typem hrobní architektury, pohřební komora byla pod hrobkou

- Meni – 3100 př. n. l. první faraón pro kterého byla postavena

 2. stupňovitá pyramida – vyvinula se z mastaby, pohřební komora už byla vevnitř

- první byla vystavena Džóserova v Sakkáře (2600 př.n. l. ) - stupňovitý tvar má napodobit schodiště, aby duše vyšla na nebesa

- 15 vstupů, ale jen jeden je skutečný, stavitel byl Inhotep – písař, léčitel – povýšený  na boha (řeky považován za boha medicíny)

- postavená z vápence, 60 m vysoká, 120x115 m jako jediná nemá čtvercovou základnu, ale obdélníkovou, dodnes nebyl vnitřek zcela prozkoumán

3. pyramida pravidelná (lomená)

- pyr – oheň, pyra – pohřební hranice

- stupně se překryly kamennými deskami, bývala tam složitá spleť chodeb a falešná komora

- součástí areálu pyramid jsou obrovité sfingy a chrámové komplexy   

- první Snofrefova v Menůdu – 2625 př. n. l. – vedle ní se objevila menší pyramida pro jeho ženu

- v severní oblasti u Gízy byly za 4. dynastie vybudované proslulé pyramidy:

- Chufefova (=Cheopsova) – byl synem Snofrefa – kolem roku 2600 byla pro něho postavena nejvyšší pyramida 147 m vysoká, obklopena celou řadou objektů, Sluneční loď boha Rea

Raachefova (=Chefrénova) – 2550 př. n. l., 144 m vysoká, poblíž se nachází sfinga – 20 m vysoká a 70 m dlouhá, je orientovaná k východu a původně byla natřena oranžovou barvou

- antropomorfizace – spojení člověka se zvířetem

Menkauréova (=Mykerinova) – 2503 př. n. l. – zemřela mu dcera a bylo mu věštěno, že bude žít 6 let – skoro nespal

- palác pravdy – museli v něm žít řemeslníci s rodinami, aby nevyzradili tajemství, jak se pyramida stavěla

4. skalní hroby

- k chrámu patřila vstupní cesta s alejí sfing, obelisky s nápisy o skutcích panovníka, brána sevřená věžovitými pylony i sochy, které k ní někdy přiléhaly, za branou byl dvůr, hypostylový sál a za ním malá svatyně a depozitární prostory, celek obepínala ohradní zeď

- k nejkrásnějším patří skalní chrám královny Hatšepsowety v Dór el-Bahrí při Wésetu

- od 18. dynastie využívali vládci k pohřbům jeskyní u Wésetu, tak vzniklo proslulé - Údolí králů – Wéset byl politickým střediskem říše za 18. a 19. dynastie, proto se v této oblasti dochoval velký počet chrámových komplexů - nejvýznamnější jsou v Luxoru a Karnaku

sochařství:

- reliéfy se týkaly kultovních záležitostí, symbolizovaly posmrtnou existenci a realizovali se na základě motivů z denního života 

- u volných plastik dlouho setrvávala zásada frontality, blokovosti a sumárního pojetí celku, individuální rysy modelu byly zprvu potlačeny

- sochařské materiály byly: kámen – monumentální sochy, pálená hlína – komornější 

- sochařství bylo založeno na nízkém reliéfu – sochařil byli spjati s malíři, protože reliéfy byly doplněny barevně - polychromie

- zákon hieratické perspektivy – klasickou perspektivu neznali, tak zobrazovali osoby podle společenského postavení – faraón byl největší a otrok nejmenší

- zákon frontálního zobrazení – pro sochařství – faraón musel být zobrazen v čelní osově svislé pozici s jednou nohou nakročenou, kdyby socha dovolovala pohyb, mohla by se pohybovat pouze vpřed – byla do jisté míry realistická, ale strnulá

Amenhotep IV. a Nefertiti – manželé se drží za ruce, za nimi stéla s jejich jmény, těla jsou zženštělé

- 1365 př. n. l. – faraón věřil v jediného boha – Atona – změnil si jméno na Achnatona

Bysta Nefertiti  - asi ½ m vysoká socha z polychromovaného vápence, téměř všechny její bysty dělal její osobní sochař Thutmós

Menkauré s manželkou  - manželka je skoro stejně vysoká jako její muž, jsou zobrazeni jako manželský pár a ne jako faraón a jeho žena, manželka má nepřirozeně dlouhou ruku

Rahotep a Nofret – každý z nich má jinou barvu kůže – žena je světlejší a muž tmavší – žena měla být doma a starat se o domácnost, muž bojovník a živitel rodiny – více se opálil – je to první známí ženský portrét na světě – Nofret 

Sedící písař – sedí v tureckém sedu a v klíně má papyrus, z vápence

Šéch  el – Beled  - má oči vykládané křišťálem a je ze dřeva, v překladu znamená starosta obce – při vykopávkách dělníkovy připadal podobný starostovy obce

Saltova hlava – Červená hlava – vysoký státní úředník, jeho náhradní hlava z pohřební výbavy

Portrét wésetského guvernéra Mentuemhéta – z pozdního období, egyptská plastika se dospěla k určité „barokizaci“

malířství:

- egyptské malířství ve 4. tisíciletí př. n. l. užívalo silné stylizace, symetrie a izolovaného řazení jednotlivých motivů

- malíři znali zprvu jen temperovou techniku a poměrně úzkou barevnou škálu, později se technologie rozšířila zejména o akvarel a enkaustiku, záhy se rozšířila i barevná škála

- většina scén malovaných v hrobkách se vztahovala k nábožensko politické moci panovníka nebo k zajištění posmrtného „života“ zemřelého

- k formám uvolněné malby došlo za vlády Achnatona – Královský pár v zahradě, Achnatonovy dcery – za Achnatonových nástupců se vývoj vracel do tradičních kolejí

- zákon frontálního zobrazení - pro malířství – figura se malovala ze dvou nazíracích hledisek najednou – z profilu: hlava, ruce, nohy

- zepředu: trup, ramena, oko

- k nejkrásnějším malbám patří díla z Nebamónova hrobu (Lov ptáků, Slavnost), Plačky z Ramósova hrobu a výjevy Nachtejova hrobu

Umění v Mezopotámii = úrodný půlměsíc mezi dvěmi řekami (Eufrat a Tygris)- ve stejné době jako v Egyptě se vyvíjela vyspělá kultura v Mezopotámii- oblast, kde se po dobu 6000 let odehrávaly velmi důležité děje, velká úrodnost – záplavy připravily velmi úrodnou půdu- křižovatka cest – Středomoří, Afrika, Asie, Evropa
- na začátku – mnoho států a kmenů- víra – božstvo se podobalo lidem, každý bůh měl na starost jednu oblast světa- kněží a kněžky byli zahrnuti bohatstvím, panovníci nevnucovali žádné morální zásady, každý hřích byl spravedlivě potrestán – povodně…- objeti: kozy, ovce, fíky…- 8000 př. n. l. převažovaly Sumerové – hrazená města (Eridu, Uruk, Ur), monumentální chrámy
- po roce 2750 vznikl Epos o Gigamešovi (Gilgameš byl vládcem Uruku), který dokládá boje mezi jednotlivými městy
- 2340 př. n. l. - Sargon I. založil Akkadskou říši ve střední Mezopotámii s hlavním městem Skladem
- 21. století př. n. l.  Sumérská vláda zaniká, vznikají dvě velké říše -  Starobabylonská říše s hl.  městem Babylónem (Chammurabi)  a Staroasyrská říše s hl.  městem Ašúrem- v roce 539 se Babylón vzdal Peršanům bez boje- první náznaky písma – piktogramy do hlíny – napodobovali různé předměty – objevují se různé kombinace piktogramů – ideogram
- 3000 př. n. l. – dochází k fonetice písma, písmo je psáno z leva do prava v kolmých sloupcích, na psaní se používaly rákosové hroty – klínové písmo – zachovaly se zákony, ale objevila se i poezie (Epos o Gilgamešovi)

 architektura:- stavitelství zde trpělo nedostatkem dřeva s kamene – tyto materiály nahrazovala cihla, na povrchu chráněná glazurou- členěná jednotlivými pilastry a nikami- důležitým prvkem v architektuře byly zahrady- vznikaly zde monumentální sakrárií stavby podobné pyramidám – zikkuraty – objekt, který byl stavěn na vysokém místě, stupňovité objekty s několika terasami, na vrcholu byl chrám, každý stupeň zikuratu měl jinou barvu, každý z nich měl 50 i více metrů
- chrámové okrsky – zikkurat, kolem něho se nacházely chrámy, školy, opevnění s věžemi- dále paláce a městská obydlí - nejznámější je Zikkurat v Uru, který byl postaven kolem roku 2100 – měl podobu třístupňové pyramidy s chrámem na vrcholu, král jej dal vybudovat na obdélníkovém základu o stranách 40x60
- k nejvýznamnějším dílům novobabylonské doby (7 – 6 st. př. l.) se řadí město Babylon s královským palácem a barevně zdobenou Ištařinou branou a sedmipodlažním zikkuratem, který se tyčil do výšky 90 m- vysuté zahrady královny Semiramis – přímo v Babylonu, jeden z divů světa , kaskádovité, aby je písek nezavanul

města:Erid – u ústí Eufratu – 16 svatyní, sumerské město, vznikl ve čtvrtém tisíciletí
Ur – na dolním toku Eufratu, také centrum sumerské říše
Uruk – také sumerské město, pocházel odtud Gilgameš
Babylon  - na konci 3. tisíciletí – hlavní město babylonské říše
- obrovské velkoměsto – nejproslavenější zikkurat – Babylonská věž – 90 m vysoká, 7 stupňů, na vrcholu stála svatyně boha Marduka, vedla k ní nádherná ulice s Ištařinou branou

Ninive – jedno z nejvýznamnějších vladařských měst, s obrovskou knihovnou, akvadukt, silná kanalizační síť – voda umožnila vybudovat zeleň
Chatušaš – centrem Chetické říše – Lví bránaTušpa – hlavní město říše Uratu – říše Vanská na břehu jezera Van
 sochařství:- promítl se sem nedostatek kameneSumerové:Gudea – nechal se portrétovat i se svou rodinou
Ur – Nanšova destička – rituální s dírou uprostřed, kde protékala voda
Supí stéla – vítězný pochod lagašských vojáků, kteří šlapou po mrtvých tělech nepřátel
Standarta z Uru – předmět ve tvaru skříňky, vykládaný lazuritem
Akadové:Narámsinova stéla – Narámsin vystupuje na posvátnou horu, aby dosáhl vítězství,
Babyloňané:Chamurapiho stéla – stéla s vytesaným zákoníkem
Asyřané:Ašurbanipal – scéna z lovu
 malířství:- Urská standarta – sloužila pravděpodobně jako ozvučená skříňka
- Sumerové barevně zdobili keramiku- nejstarší doklad malby představují fragmenty omítek výzdoby paláce v Mari – uchované v Louvru
- také asyrské umění znalo malbu – ornamentální bohatost a barevnost prozrazují drobné fragmenty omítek například ze Sargonova paláce- do oblasti malířství se řadí barevné reliéfy z Babylonu

 Umění klasického Řecka

architektura

Akropolis – nejvyšší část města

- 450 př. n. l. – dostalo Akropole v Athénách vzhled jaký známe dnes

- klasická doba zaznamenala rozkvět aténské architektury, zejména v Periklově době

- stavby na posvátné Akropoli – Panthenón (447-432), mramorový chrám bohyně Athény, dílo architektů Iktina a Kallikrata

- dórského řádu bylo použito při stavbě Propylejí – soustava vstupních bran do Akropole

- chrám bohyně Athény Niké – užívá jónského slohu

- Erechtheion - sloupová předsíň, sochy měly pestré barvy – karyatida - sloupy nahrazeny figurou

sochařství

- originály se většinou nedochovaly, většinou jsou sochy známé z římských kopií nebo jsou popsaná v básních

Delfský vozataj – neznámý tvůrce, bronzový originál (rty a prsní bradavky zdobili jiným bronzem) oči ze slonoviny , hodně vertikálně řasené roucho, přísný pohled, v rukou drží zbytky opratí

Reliéfy na chrámu Athény Aféry – uplatňuje se zde přísný styl

Diův chrám v Olympii – školou řeckého sochařství – východní portály starší styl – západní – nový

Zeus – první polovina 5. století př. n. l., socha se našla ve vraku lodi – bronzový originál

- sochaři vystupují z anonymity

Myrón

- znalec anatomie, dokonalé mužské plastiky, jinošské typy, ztvárňoval dramatická gesta a těla v akci

Diskobolos – svalové napětí

Athéna a Marsyás

Polykleitos

- zobrazoval vyzrálé muže, vyjadřoval ideál harmonie, vytvořil spis kánon – jak se má lidské tělo vytvářet, hlava měla být obsažena 7x

Diadumenos – mladík s vítěznou stužkou – atlet, který zvítězil

Doryforos – použil, zde kontrapost, muž nesoucí kopí

Feidias

- pod jeho vedením pracovala početná sochařská dílna při výzdobě athénského Parhenonu – vnitřní vlys – velice plastické, znázorňuje pohyb, hlavy koní jsou považovány za nejlépe ztvárněné koně z profilu

- v Olympii vytvořil sochu Dia

- v roce 532 př. n. l. byl obviněn z krádeže

Athéna Promachos

Bronzy z Riatche – považovány za vrchol sochařství

Niké uvazující si opánek – období mokré drapérie

Praxitelés

- pracoval s mramorem, vytvořil ideál ženy a muže své doby, na muži je vidět zženštilost

Odpočívající Satyr – zde je vidět zženštilost

Nahá Afrodita (Afrodita Knidská) – první akt v dějinách sochařství, byla zbožňována, putovala k ní procesí, Afrodita vystupující z koupele

Scopas

- jeho reliéfy jsou v Londýně, zabýval se tradičními tématy, boj je vypjatý a dramatický

- díla jsou spjatá s architekturou (profesí je architektem)

Boj Řeků s Amazonkami

Lissipos

- přibližoval se helénistické estetice, převážně pracoval s bronzem

- hlava se vejde do těla 8x – tělo dostává na eleganci

- dvorním portrétistou Alexandra Velikého

Apoxyomenos – atlet seškrabující si z těla olej a písek

1. Umění pravěku

- lidské druhy žily na většině míst,  kde k tomu byly příznivé podmínky (oblasti Austrálie, Afriky, Ameriky)

- formování člověka 6. – 5. mil. př. n. l., počátky Afrika (severovýchodní)

- 40 000 – 8 000 př. n. l. – období kolonizace kontinentů

Paleolit

- dlouhé období, kdy se člověk zabýval zprvu jen sběrem plodů a později lovem zvířat, postupně se vyvíjel k dnešnímu typu (homo sapiens) nazývá se paleolitem či starší dobou kamennou

- pokusy o výtvarné projevy: otisky dlaní, stopy o pobytu člověka

- 20 000 – 10 000  př. n. l. – malby na zdech jeskyních a na skalách, kresby ryté do kostí – motivy lovné zvěře a ženských postav - Venuší

- matriarchát, uctívali ženu, symbol plodnosti

- nejznámějším teritorium výskytu, zejména jeskynních maleb je frankokantaberská oblast  (jižní Francie a sever Španělska)

- jeskyně Lascoux – postavy zvířat a lidí z aurignackého a předaurignackého období, některá zvířata jsou 6 metrů vysoko 

- zobrazení šamana v masce a motivy zvířat se dochovaly v jeskyni Les Trois-Fréres

- ve Španělsku Altamira – proslula obrovským počtem zvířat, asi 180, zejména motivy bizonů

- nejhodnotnější z výtvarného hlediska se považují nástěnné malby v jeskyni Rouffignac – množství vyobrazení mamuta z doby kolem 12. tis. před n. l. z nejmladšího mladadopaleolitského období zvaného magdalénien

- výtvarné doklady mladopaleolitského umění byly nalezeny ve střední Evropě, zejména na Moravě, v Rumunsku, na Ukrajině a v Rusku

- k naším nejvýznamnějším nalezištím patří Předmostí u Přerova (postava kresebně stylizované ženy), jeskyně Pekárny od Brna a Dolní Věstonice, kde byla nelezena proslulá plastika Věstonické Venuše a mnoho dalších mladopaleolitických předmětů

- proslulé ve světě jsou Willendorfská Venuše, z Lespoque nebo Mentonská

- mladopaleolitičtí lovci žili již v organizovaných společenstvích, měli vyspělou kulturu, která patrně souvisela s náročnými magickými rituály 

Mezolit

– téměř stejné jako v paleolitu, rozšiřují se nástěnné malby o scény z běžného života, tuto dobu můžeme chápat jako závěrečné období paleolitu nebo spíše jako přechodné období mezi paleolitem a neolitem

- z mezolitu jsou časté nálezy se silně stylizovanými kresbami až geometrické a znakové povahy

- ve východním Španělsku se objevily malby na skalách (Cogul, Valltorta, Valencie) jsou zobrazovány skupiny lidských postav v prudkém pohybu, často mezi stádem dobytka, malby jsou drobnější, často stylizované a zachycující patrně obřady a konkrétní či smyšlené události

Neolit

- 6 500 – 3 200 př. n. l. – první zemědělské kultury a první architektonické kultury, objevují se plastiky zvířat

- lidé se usazovali na jednom místě, vznikají tedy větší sociální konglomerace venkovského i městského typu i stavby z trvanlivého materiálu 

- také v neolitu jsou početné nálezy plastik žen tzv. Venuší – mají charakter idolu, jsou značně stylizované a zachycené často v adorativním gestu – to potvrzuje, že vznikly na jiném myšlenkovém základě nežli paleolitické Venuše

- nejtypičtější výtvarnou oblastí neolitu je keramika, nejčastěji malovali geometrické ornamenty

- podle výtvarného charakteru dělíme keramiku volutovou, vypíchanou, zvoncových pohárů a k nejvyspělejšímu výtvarnému projevu u nás dospěla moravská malovaná keramika

Eneolit

- (pozdní doba kamenná) – 3200 – 1900 př. n. l. – patriarchát

- vyznačující se již užitím mědi

- megalitické stavby – ochranné stěny, které se utvářejí v době kamenné nebo bronzové

- dodnes není jasné k čemu sloužily, původně byly budovány ze dřeva

- budovány od 3. tisíciletí př. n. l.

menhir – men – keltský kámen, hir – dlouhý

- na výšku stojící kameny vedle sebe, v několika metrových řadách

- Carnak ve Francii – celé aleje vztyčených menhirů, největší menhir v Bretani byl 23 m vysoký a vážil 348 tun

- Avebury

dolmen – dol –stůl, men – kámen

- nahoře překlad, pravděpodobně hrobky

kromlech – krom – kámen, lech – kruh

- svatyně, které vznikají z menhirů a dolmenů do kruhu

- Stonehenge – nachází se v jižní Anglii, z doby 1800 př. n. l.

Doba bronzová

– 1900 – 700 př. n. l.

- umělecky se tato doba projevila především tvorbou šperků, zejména spirálovitě stáčenými sponami přezkami a náramky

Doba železná

– 700 – O př. n. l. – dělíme ji na halštatskou a laténskou

- z halštatské doby se na našem území dochovala soška býčka nalezená v jeskyni Býčí skála